Tenhle oblíbený výraz poslední doby na mě dneska sedí. Totiž - už od snídaně mi bylo blbě, všechno (míchaná vajíčka, zelenina i pečivo) mi chutnalo jak vata, ale přičítala jsem to divnému probuzení a pomalému rozjezdu. Na sváču jsem si dala cookie a pár hltů kafe, než mi přestalo chutnat taky.
Na oběd jsem něco málo snědla, ale bez valného nadšení, a celý zbytek odpoledne ve mně krystalizovalo, že když nemám ani pomyšlení na jídlo, každou chvíli husí kůži a jako vedlejší důsledek nemám vůbec, ale vůbec chuť si s nikým povídat, co budu dělat na týmové vánoční večeři, která vyšla samozřejmě přesně na dnešek.
Odcházela jsem z kanceláře s ostatními, protože jsem se chtěla aspoň rozloučit a vysvětlit, a nechtělo se mi to dělat před moc lidmi. Ale jako naschvál (klasika) kolegyně se ještě trhly na záchod a před domem už na nás čekal šéf a kolega z vedlejší budovy, takže mi to neprošlo tak lehce, spoluorganizátor se za mnou rozběhl a ptal se, jestli fakt nejdu... no nenáviděla jsem to, ale fakt bych tam byla k ničemu. Ale štve mě to a mrzí (i když jsem do nepálské restaurace od začátku extra netoužila), kolegové jsou fajn a v téhle situaci prostě neexistovalo dobré rozhodnutí, jenom špatné a horší. Ach jo.
Tenhle týden fakt stojí za houby; doufám, že si to aspoň o víkendu vynahradím dlouhým spaním, fyzickou aktivitou a možná nějakou tou kultůrou.
Škoda že to tak pitomě vyšlo, podle mě to mohla být dobrá akce, jako to obvykle bývá, když jsou nízká očekávání... Tak třeba příště? ;)
OdpovědětVymazat