Marně pátrám po inteligentním názvu silvestrovského blogpostu

Takové to "PF" a "Šťastný nový" je tak strašně a zoufale neoriginální, že i kdybych vám to bývala doopravdy přála, dělá mi problémy to napsat :) Takže takhle, bez bilancování, bez předsevzetí, zato s domácími rohlíky a pomazánkami co nejvíc českými, které jsme schopní vyrobit.

Lvíček se ráno probudil bez hlasu a s rýmou. Tušila jsem to, protože už v noci chrápal takovou tou rezonancí plného nosu. Bylo tak jasné, že plánovaná zoo padne a místo toho si užijeme Silvestra v teplíčku domova. Za normálních okolností by nás to možná zklamalo, ale po dvou nabitých dnech od návratu poklidnější den oceníme oba a čajíčky marodům vařím ráda.

Během dne se ale udělalo blbě i mně (jsem unavená a ztratila jsem chuť k jídlu). Tenhle blog mám rozepsaný od rána, kdy jsem se ještě těšila na všechny naše pomazánky, jednohubky a sýry... a teď nemám chuť ani jíst, ani mazat a fotit. Takže ilustračně jen jednu fotku polotovarů:

Nevypadá to nijak úchvatně, ale to málokterá pomazánka. Všechny ale patří do mého zlatého fondu. Vajíčková je na ingredience nenáročná a dá se udělat snad na všech kontinentech; česneková s čedarem dostala zajímavý šmrnc a rybičkovou jsem poprvé "mixovala" vidličkou a ne v robotu, ale chutná "jako tenkját". A aby byla iluze domova zachovaná, mazat se budou (hned jak sesbírám sílu zvednout se od počítače) na doma pečené rohlíčky, aneb po čase jsem oprášila pekárnu.

Chybí mi televize. Tedy abych upřesnila: chybí mi televizní Silvestry z dob, kdy jsem byla malá. V nabídce současných televizí jsou pokusy o originalitu opravdu jen zoufalé pokusy a opakování opakovaného nevychází právě proto, že už jsme to viděli desetkrát. O2TV to vyřešila originálně a lidem od tří odpoledne vypnula televizi úplně :D Takže ani televize mi vlastně nechybí.

Obávám se, že nebudou ohňostroje. Dublin byl, co jsem se dočetla na internetu, na Silvestra vždycky mizernou štací a žádné zvláštní akce se tu neděly. Když nebudeme úplně mrtví, možná vyjdeme před barák (protože z okna vidíme jen na přístav, a tam se nebude dít určitě nic). Ale spíš mrtví budem.

Celkově ale konec roku prožívám pokaždé míň a míň. Doby, kdy jsem se radostně klepala u televizního odpočtu, jsou už hodně dávno pryč :D Den jako každý jiný.

Ale stejně vám, čtenářům, přeju všechno nejlepší do roku 2012, protože si to zasloužíte... :)