Jubilejní stý blogpost (a konečně pátek!)

Po dvou měsících jsem se konečně dostala do stavu přirozeného většině lidstva, takže se v pátek těším na víkend a ne na pondělí. Poslední týdny, jak už jsem zmiňovala, jsem ve stavu téměř neustálé ospalosti a mírného KOPRu, který občasně přechází v KOPR strašný a v občasných světlých chvílích téměř mizí, čehož využívám k tomu, abych si napracovala. Pokorně doufám, že až bude větší světlo, bude i moje práceschopnost lepší, ale... znáte to :)

Strašně mě potěšilo, že můj zaměstnavatel má smysl pro svátky a tradice (na rozdíl od těch mizernejch Irů in general), takže se nám včera objevili v kuchyňkách Magičtí elfové. Jednoho jsem si vzala, mám ho na stole a odolávám. A odolávám. Buď odolám do Vánoc, nebo do PMS (tipuju to druhé :D).

Strašně se mi líbí ty barvičky a názvy podle polodrahokamů, bohužel jsou to akorát obaly a vnitřek je (zřejmě) u všeho stejný.

A zejtra jdem na Louskáčka. Jsem zvědavá, jestli cestou zmrznem, zmoknem, budem odfouknutí nebo se ztratíme v síti autobusových sítí :))