Karty a keše

Dnes to nebude o hrách a způsobech trávení volného času, jak by mohl název nasvědčovat. Půjde o ryze finanční zamyšlení nad tím, jak všude všichni varují, jak se ve Státech všude platí akorát kartou... a zatím jsem za celý týden zaplatila poprvé dneska, protože jindy to bylo buď do pěti dolarů, což je mi blbý, nebo mi žehlička kartu nevzala (ale to se mi stalo jen jednou). Takže mám peněženku plnou Washingtonů.

Většina rozumnejch národů uznala, že jednotka měny v hodnotě kolem dvaceti korun nemá cenu, aby existovala v papírový podobě. My jsme nedávno zrušili papírovou padesátku a nejmenší papírové euro je prozíravě pěti, ale Amíkům někdo sáhnout na dolar... takže holt strkám do automatu na plechovky coly bankovku, no dobře.

Dnešní snídani jsem si kupovala taky v keši, ale zato u samoobslužného automatu navlas stejného jako v Tescu. A oběd v Pizza Hut - a jo, mají ji fakt dobrou (jako si ji pamatuju z '98), ale zas se teda přiznám, že jsem za ty léta jedla už i lepší. Platila jsem ji teda premiérově kartou a stejně musím říct, že je to blbej pocit nechat ji projet a pro "ověření" jenom podepisovat nějakej cár papíru. Zlatej PIN.

Dneska jsem konečně trochu aktivnější, nastudovávám nám řidičskou příručku a prozkoumávám atrakce v okolí. Záleží taky na počasí a na všem možném, ale kamarád nás nalákal do akvária a určitě chceme do San Francisca na Golden Gate a tu jejich slavnou tramvaj :)). A zítra velmi silně zvažuju muzeum počítačové historie (presso z Ferrari kávovaru je sekundární motivace ;)).