Kulturní centrum Broskev a burčák v San Diegu

Kousek naproti Grand Canal Dock, tedy zálivu Velkého kanálu, kde jezdí vikingské lodě a někdy i surfaři a šlapadla, na jedné z hlavních ulic vedoucích z D4 do centra, Pearse Street, stojí kavárno-jídelnička. Asi by na ní nebylo nic extra zajímavého, ale pokaždé, když jdu okolo, mě uhrane název.

KC Peaches.

Zdeformovaná dětstvím a dospíváním, kdy se prakticky všechny vesnické zajímavosti odehrávaly "v kulturáku", to nedokážu číst jinak než ká cé píčis, neboli kulturní centrum broskev. Je to tak absurdní, že jsem si musela najít, co to vlastně znamená... a zjistila jsem samozřejmě věc nadmíru všední, že KC jsou iniciály majitelky a broskev je prostě broskev.

Září je, jak každý ví, měsíc vinobraní a burčáku. Se závistí, kterou jsem očekávala, vzpomínám na vinohradská a jiná pražská a okolopražská vinobraní posledních let a snažím se nemyslet na ta aktuální. V Dublinu se mi může o takových akcích jenom zdát, tady si musím počkat na svatého Patrika ;). V Americe, vzhledem ke kalifornským vinicím, není burčák až taková exotika, bohužel San Diego je přesně na opačném konci státu než Mountain View, kde budeme bydlet, a dojet tam by trvalo cca 8 hodin :))

Do Států letíme v pondělí. Počáteční indiferentní postoj vystřídalo těšení a to v posledních dnech nahrazuje cestovní horečka. Uklidit, vyprat, vyžehlit, všechno nachystat, nic nezapomenout, připravit se na pohovor s imigračními úředníky, vybavit se na cestu čtením, hudbou a bonbóny... jsem sakra zvědavá. Mám taky trochu strach. Z toho, že budu muset řídit. Z toho, že stejně nebudu moct řídit, protože půjčeným autem bude Lvíček jezdit do práce a já se bez něj nikam nedostanu :D. O realitu se podělím po přistání + dospání.

Možná stihnu ještě něco o víkendu, jinak nashle v úterý...